Opravdu chceme takového premiéra?

Jako červená nit se táhnou a množí důkazy o lživém, podvodném a sebestředném jednání premiéra Babiše. Přitom mu naprosto nevadí, že takové jednání oslabuje pozici naší země mezinárodně a škodí zcela evidentně našim národním zájmům.

Ano, to velké množství zemřelých fyzicky a finančně, bankrotem, při kovidu, bylo způsobeno významně tím, že premiér plošnými  zákazy nahnal  různé výdělečné aktivity (bez dostatečné kompenzace), z kontrolovatelných zón, do těch v podstatě nekontrolovatelných.

 Do soukromí, domů, bytů a do garáží, kde se žádná opatření většinou nedodržovala.
Vznikl vlastně rozsáhlý, rozvětvený černý trh bez možnosti účinné regulace.

 Zde byl skrytý, přirozeně vzniklý, zdroj kovidové nákazy, a zároveň potenciál úniku peněz určených pro státní pokladnu.
Spolu s nesystematickými opatřeními, kde místo aby premiér lidi rozptýlil do prostoru mnoha malých, samoregulovatelných obchůdků, tak je nahnal do velkých nákupních center, s velkým rizikovým shlukem lidí,  rozhodně rovněž přispěl  k otřesným následkům epidemie v naší republice.
Kde vlastně byla motivace pro takový nelogický a tragický počin?
Proč vlastně  nijak nezajistil dostatečné prostory, personál a vybavení během prvního roku kovidu pro nejvážnější případy, na jejichž nedostatek se vždy při zavedení lockdownů nejvíce vymlouval, se lze taky jenom dohadovat.

Je jen další nehorázností, odporující realitě, když se v závěrečném proslovu v předvolebních debatách, a v jejich průběhu, na čt24 a i na Nově  holedbá, že jedině jeho osoba zajistí tu nejlepší reprezentaci a vedení, že jen on je a bude největším přínosem pro naši zemi.

Tvrdí, že je premiérem do neklidné doby. V tom jediném se s ním dá snad částečně souhlasit, ale jinak, než si myslí on sám.
Je jen jisté, že s ním je zatím doba více neklidná, než by mohla být.
Kde se zcela průkazně lže, a kde se lež  používá dokonce jako klacek pro údery pod pás oponentům, nemohou být důvěra, ani klid, nikde pevně zakotveny.

 Ani u spojenců, ani u oponentů, pouze obava a nejistota.
 Je prostě těžké jednat s někým, kdo dlouhodobě vystupuje a chová se nedůvěryhodně.

Pan premiér není tedy přínosem, jak se nám snaží namluvit, je to přesně naopak.
Jeho proklamovaná pomoc v roli premiéra škodí naši zemi nejvíce:
Hrozí silné zaškrcení fondů z Unie na nutné investice, máme jedny z nejhorších kovidových následků na životech celosvětově a bezprecedentní mamutí deficit, kde výmluvy na opozici, a zbabělé házení odpovědnosti na druhé, mohou stěží obstát.

Do toho inflace, kde tu celosvětovou umocnil pan premiér u nás populistickým nalitím více peněz na trh i ve formě zvýšení mezd, bez adekvátního zvýšení produktivity práce.
To, co lidem rozdal na mzdách, aby si zajistil, koupil podporu voličů, rozpustí vyšší, inflační ceny, resp. znehodnocení úspor a trpět budou všichni.

Následná negativní vyjádření ministryně financí na zvýšení úrokových sazeb, premiérova poslušného nástroje národní rozpočtové politiky, jsou pak považovány guvernérem ČNB za zcela nekompetentní, tedy v oblasti, kde se opět pan Babiš cítí nad jiné povolaný a za kterou je vrcholně zodpovědný.

Pan premiér měl již dost času ukázat, co v něm je.  V praxi se ale objevují hlavně kostlivci v jeho skříni.
Místo vyvracení pochybností křičí, obviňuje všechny kolem, hází na ně svoji neschopnost, fňuká, kňourá a není schopen přijmout jakoukoli zodpovědnost, ke které se, pouze slovy, hrdě předtím hlásil.

Tak se chová zbabělec a někdo, komu záleží pouze na osobním prospěchu. Náš národ k němu pak používá jako svůj užitečný nástroj.

Za takového premiéra je nutno se stydět a  je třeba ho důrazně odmítnout.
Když chce pomáhat, tak proč ne z opozičních lavic. To ale tvrdí, že by nedělal.  

Kvalitní opozice je rovněž velká pomoc. Může se zapojit i jako odborník specialista na odhalování nelegálních finančních praktik, kde bude mít jistě hodně poznatků.  Možností by se našlo více, kdyby opravdu pomoci chtěl.
 Pan premiér ale o nic jiného, než o nejvyšší mocenskou funkci, zájem nemá. Ta jediná mu totiž zajistí silnou drogu, moc, a větší ochranu, oddálení před trestním stíháním a to zřejmě nejen v kauze Čapí hnízdo.
 Nejvýše zodpovědnou, nejvyšší mocenskou funkci však zcela evidentně nezvládá a ani na ní není povahovými vlastnostmi vybaven.

Premiér potvrzuje pravidlo, že bezcharakterní jedinci jsou většinou zachváceni silou moci nejvíce.  Pro ně se pak stane i drogou, a udělají cokoli, aby si tuto mocenskou drogu mohli udržet.

Babišovi nejde o náš národ. Jde mu zcela očividně a především o udržení mocenské pozice za každou cenu.

Je to i silný pud sebezáchovy, který ovlivňuje jeho chování. Je si dobře vědom, že bez premiérského vlivu nebude mít možnost výkon spravedlnosti už tolik ovlivňovat.

 Na zcela prokazatelných a dokola omílaných lžích o druhých stranách, jasně pak ukazuje, že se bojí hlavně Pirátů a je vidět, že zákeřně sází na to, že nespočetněkrát omílaná lež, včetně svých lživých billboardů (viz obr.), se stane pro mnohé pak pravdou.
Takové jednání je chováním zbabělce, který v úporné snaze zvítězit, přežít, dává i podpásové rány, a má jednoznačné znaky trestného činu.

Je třeba, aby si náš lid a především pan Babiš sám, uvědomil, že není žádným spasitelem, že není ve své funkci přínosem, ale pouze už přítěží, překážkou, ke skutečně zdravému, dlouhodobému rozvoji naší země, národa a ve vztazích k ostatním zemím.
Je to výsledek i jeho politiky, mohutně podporované prezidentem, že nás spojenci vnímají s rozpaky, a kde i patolízalství a nejednotný přístup k Rusku přineslo ovoce v podobě uvedení naší země na listinu jeho jediných dvou nepřátel.

Pan Babiš ve svém repertoáru schopnosti lídra, který skutečně dbá na blaho celku, ve své genové výbavě prostě nemá, ale bohužel ani náš prezident, kterému tak ostudně podléhá, a který ho tak vehementně, i přes všechna negativní zjištění, naprosto otevřeně stále podporuje.

Mezi významné charakterové vlastnosti opravdových světových lídrů patří čestnost, férovost a pokora, schopnost sebereflexe.

Tyto významné vlastnosti však našemu premiérovi zcela prokazatelně chybí a je to patrné i z toho množství škodlivých kauz, ke kterým se jako chlap není schopen postavit čelem.
Ty se na něj postupně nabalují, jak na blátivou sněhovou kouli, s kterou nás pak táhne jako národ dolů. 

Budou tato nezpochybnitelná fakta už konečně dostatečná k tomu, aby si většina národa  zcela uvědomila, že do roztrhání těla se bude premiér prát pouze za své soukromé zájmy, nikoli za náš národ, a vyjádří to jednoznačně i u volebních uren?
Pevně doufám, že ano, a  ANU se řekne jednoznačné a rozhodné NE!